Pražské nepříjemnosti

Pavel Gwužď

obálka

101 stran, brož., formát 148 x 210 mm, cena 119 Kč,
ISBN 80-86031-54-3

Novela Pražské nepříjemnosti je situována do Prahy let 1970-1990. Hlavní hrdina čtyřicetiletý novinář Ivan Chlud je na jaře roku 1990 vyhozen z prestižního deníku, protože zasvětil svou kariéru boji proti disidentům. Jeho vyprávění je svéráznou snahou zdůvodnit a omluvit svoji spolupráci s komunistickou mocí. Podle svého mínění byl do této situace obratně vmanipulován svým fakultním spolužákem a kamarádem Honzou Hanákem, který potřeboval někoho, kdo by za něj odvedl všechnu špinavou práci. Ivan Chlud je však i nenapravitelný sukničkář a zároveň trpí entomofobií. Tyto dvě úchylky ho přivádějí do spousty komických a bizarních situací.

Chludova sestra Lea je známou módní návrhářkou. Na rozdíl od bratra je však naprosto asexuální. Její nezkušenost a naivita ji vženou do manželství se sadomasochistickým mužem a z toho ji po absurdních peripetiích Ivan nakonec dostane.

Příběh začíná za utužující se normalizace na fakultě žurnalistiky, kde se hlavní hrdina sblíží s Honzou Hanákem, pokračuje pak v předním komunistickém deníku, kam oba nastoupí po studiích. Hanák postupně Chluda ovládá a zatahuje stále hlouběji do boje proti chartistům, sám si však dává pozor, aby se příliš nenamočil. Po listopadových událostech přebírá vedení listu a svému příteli, kterého už nepotřebuje, dává výpověď.

Chlud je ženatý, to mu však nebrání v tom, aby svou manželku cynicky podváděl. Má syna Petra, kterého nemá příliš v lásce, a dceru Lucii, kterou nadevše miluje. Lucie je velmi zvídavé dítě a postrádá pud sebezáchovy. Zahyne, když si koncem sedmdesátých let spolu s dětmi ze školky hraje v zimě u rybníka a spadne do díry vysekané v ledu. Její smrt ho těžce zasáhne.

Děj není lineární, ale jde nejdříve z přítomnosti do minulosti a pak se vrací v jakémsi kruhu zpět a uzavírá se, čemuž odpovídá i netradiční pojmenování kapitol až na konci každé z nich. Příběh je plný ironických dialogů, které neočekávaným způsobem gradují hrdinův obžalobný monolog. Chludova nepřikrášlená zpověď je nejen charakteristikou uplynulé doby, ale dalece ji přesahuje, protože politické poměry se sice mění, ale lidé jsou stále stejní.

Pavel Gwužď vystudoval v osmdesátých letech fakultu žurnalistiky na Karlově univerzitě. Počátkem devadesátých let vzbudil pozdvižení svými poněkud nekonvenčně pojatými černými kronikami pravidelně uveřejňovanými v Právu. Později pracoval jako vedoucí vydání a editor v denících Práce a MfDnes. Nyní je zaměstnancem vydavatelství Europress. V roce 1993 debutoval románem Kdo nechce hrát na schovávanou. Je rozvedený a má šestnáctiletou dceru Markétu.

Z prvních ohlasů:

"Zhltla jsem to na jeden zátah místo šprtání ke zkoušce z frániny a fakt se mi to líbilo. Z frániny jsem sice vylítla, ale vůbec toho nelituju."

Ivona Pešáková, studentka FFUK

"Kámošky mi říkaly, že nějakej hrozně krásnej svalnatej kluk napsal knížku. Tak jsem obešla deset knihkupectví a až v jedenáctým měli ještě jeden poslední výtisk. A řeknu vám, on je prostě na tý fotce úžasnej, vypadá jako Maxa nebo někdo mu podobnej. Chtěla bych jít na nějakou jeho autogramiádu a poprosit ho, jestli mi dovolí sáhnout si na biceps."

Monika Dolanská, kadeřnice

"Jak jsem ho uviděl na obálce, nevěřil jsem mu. Říkal jsem si, jak by nějakej přiblblej svalovec s IQ pod osmdesát a ještě s takovým křováckým příjmením, mohl hodit na papír něco, co by mělo hlavu a patu? Ale kámoš na mě naléhal, jen si to přečti, budeš mile překvapenej. Tak jsem ho nakonec s nechutí poslechnul a musím nerad uznat, že to má něco do sebe."

Petr Raupach, počítačový grafik

"Já to nečetla a ani nikdy číst nebudu, protože si myslím, že na Viewegha stejně nemá."

Kamila Břešťáková, sekretářka a Vieweghova oddaná fanynka

"Konečně nějakej spisovatel, kterej nevypadá jako chcípák nebo homeles. Doufám, že to není jenom fasáda a že je taky dobrej v posteli."

Radka Svobodová, podnikatelka

"Vzal jsem si to do metra a chechtal se u toho, až se lidi koukali, jestli mi nehráblo. To mi fotr nikdy neříkal, že bylo za komančů tak veselo."

Dan Šťastný, gymnazista

"Promiňte, ale já nemám čas číst mediálně nadhodnocené bláboly nějakého samolibého frajírka. Mám dost svých starostí."

Radim Peterka, pojišťovací agent

"Já si to koupila, poněvadž mi v našem knihkupectví řekli, že je to něco lyrickýho. A na jejich názor já vždycky dám. I ten pán, co to napsal, vypadal na obrázku tak mile. Připomínal mi mého vnuka. Ale sotva jsem se doma začetla do první stránky, hned mi bylo jasný, že tentokrát jsem naletěla. Takový sprosťárny by měli zakázat vydávat. Úplně se mi z toho zapotily skla u brejlí."

Karla Obezdíková, důchodkyně a vášnivá čtenářka vesnické prózy

"Gwužď? Tak ten se mnou kdysi pracoval v jedné redakci. Tohle jméno jen tak nezapomenete. Četl jsem už jeho prvotinu, byla dobrá, ale tahle druhotina je mnohem lepší."

František Pavelka, recenzent